Lyanna blog na Blog.cz

Narodil se 15.6. 1330 a zemřel 8.6. 1376 ve věku 45 let. Byl nejstarším synem Edwarda III. a jeho ženy Filipi z Hainaulut. Toužil po sňatku se svou sestřenicí Janou z Kentu, se kterou vyrůstal. Poté, co obdržel souhlas od papeže se s ní 10.10. 1361 na Windsorském zámku oženil. Měli spolu dva syny Eduarda a Richarda. První zemřel ve věku sedmi let a druhý se stal anglickým králem po svém dědovi Edwardovi III.

Byl uznáván jako statečný bojovník, byl výborným šermířem a jezdcem na koni a již ve svém mládí se účastnil několika menších bitev. Jeden soukromí kronikář o něm napsal, že se v bitvách dokázal "rozzuřit jako čert". Do historie se asi nejvíce zapsal jako účastník bitev u Kresčaku, Poitiers a Najary( Navarrete).

Údajně měl být zakladatelem Podvazkového řádu.

Píše se rok 1346 a u města Kreščaku (Crécy) se formují anglické a francouzské oddíly v přípravě k velké bitvě. Pravé křídlo svěřil anglický král velení svému šestnáctiletému synovi Eduardovi, zvaného též podle svého rodiště Eduardem Woodstockým , nebo podle oblíbeného černého brnění Černým princem.

V této pro Francouze tak kruté porážky velel Černý princ malé armádě sestavené kolen tisíce welšských pěších bojovníků a téměř třem tisícům lučištníků, jejichž střelecké dovednosti nemohly odolat těžkooděné řady francouzských rytířů. Když byli pod nimi šípy usmrceni jejich koně, na zemi se pak v těžké zbroji nemohli vážně uplatnit.
Černý princ měl po svém boku čtyři významné rytíře Podvazkového řádu a několik členů hraběcích rodů z Warwicku a Oxfordu. Jelikož bojovali v předních řadách, dostali se do obklíčení francouzskými pěšími bojovníky, kteří v jednu chvíli strhli prince z koně, ten však byl v nejnebezpečnější chvíli zachráněn svým praporečníkem Richardem Fitzimonsem, který jej vzal k sobě na koně a tak jej v nejhorší chvilce odvezl do bezpečí. Jeden z pobočníků sir Godfrey Harcourt byl tak poděšen nebezpečím, v němž se princ nacházel, že naléhavě žádal jeho otce, krále Eduarda III. Který bojoval v předních řadách, aby mu poslal posily. Král vydal ten dodnes známý a slavný povel "ať ho nechají získat vlastní ostruhy !". Přesto ale v tichosti poslal svého pobočníka biskupa z Durhamu s dvaceti rytíři na posílení princova bočního křídla. A Angličané zvítězili......tady je odkaz na přesný průběh bitvy(i když ten článek tam pojednává o Janu Lucemburském, když to proklikáte tak je tam i něco o bitvě o Kresčaku, a taky o tom jak princ Edward přišel ke znaku pštrosího pera)....

V roce 1356 však zvítězil s početně slabším vojskem nad králem Janem Dobrým, čímž se potvrdilo jeho skvělé vojevůdcovské nadání. Mezi zajatci byl i sám král Jan a jeho nejmladší syn Filip, dále 18 hrabat a 800rytířů. V kronikách se píše, že se Černý Princ choval k zajatému králi jako gentleman a při večeři k níž krále pozval, stál u jeho stolu, i když jej zajatý král pozval a žádal, aby si přisedl.

Zajetí krále Francie však měnilo situaci. V březnu roku 1357 byl smluven mír. Jan Dobrý však nebyl propuštěn ze zajetí, ale odvezen do Londýna. Stalo se tak, a Černý princ při vjezdu do anglické metropole jel při jeho boku na koni prostě ustrojeném, zatímco král Jan jel na koni nádherně vyšňořeném. Anglický král Eduard III. I jeho syn Černý princ se chovali k zajatému Janovi velmi pozorně, ale propustit jej nehodlali.

Král Jan se chtěl vysvobodit ze zajetí a tak uzavřel s Eduardem III. Smlouvu, že mu odstupoval značnou část Francie. Tam však tato dohoda nebyla přijata a boje začaly znovu. Anglické vojsko táhlo na Paříž, ale po několika bitvách po vyčerpání obou armád byl sjednán mír v Brétigny roku 1360.Anglický král se vzdal nároků na francouzský trůn, ale byl uznáván za pána na mnoha částech Francie. Král Jan Dobrý byl propuštěn za 3.mil.zlatých dolarů.

Mír v Brétigny přerušil válku Anglie s Francií jen na několik let. Po nepokojích byl pověřen správou obsazených krajů Francie Černý princ. Ten platíval velkomyslně dluhy i za přátele a zejména výprava do Kastilie na jejíž trůn si činil nárok ho stála hodně peněz, které bylo zapotřebí získat daněmi. To vyvolalo další válku pro Anglii nevýhodnou.

Vojensky zasahoval do poměrů v Kastilii, kde se snažil omezit francouzský vliv. V roce 1367 porazil při tažení do Kastilie a Navary Francouze v bitvě u Navarretty.

Anglické vojsko začalo brzy trpět vyčerpaností a nedostatkem potravin a tak ustupovalo. Už to nebylo to vojsko, jako dříve a král Eduard byl stár.
Černý princ se po návratu z Kastilie ocitl ve špatném zdravotním stavu a tak musel být převezen roku 1371 do Anglie, kde posléze zemřel. Jeho smrtí byli anglické vojsko značně oslabeno, tím spíše,že na straně Francouzů byl connetablem slavný vojevůdce rytíř Bertrand de Quesclin.

Anglický král Eduard III. Ztratil v posledních letech svého života téměř vše, co dlouhým úsilím získal. Jeho syn, který měl být následníkem trůnu zemřel o rok dříve než on sám.

Eduard, princ Waleský, zvaný Černý princ byl pochován roku 1376 v katedrále města Canterbury, kde má nádherný náhrobek.

Erb Černého prince z Walesu